PÁDLUJEME NA SLANÉ VODĚ
Mistrovství Evropy klubových posádek 6. – 10. 9. 2023 v Ravenně
A přišel čas zúročit ta naše soustředění, tréninky, makačky ve fitku a naběhané kilometry. Jedeme na Mistrovství Evropy v Ravenně! Zase máme přihlášeno vše obvyklé: velký mix, malý mix, malý open a malé women. Těch, kteří mohli a chtěli vyrazit, bylo tak právě akorát, měli jsme pouze jednoho náhradníka, a to chlapa, takže ženská posádka byla odkázána jen sama na sebe. Prostě všichni jedou všechno a nikdo nesmí onemocnět, zranit se…
Plni odhodlání jsme v pondělí vyrazili několika auty směr Itálie (akorát Lucka s dcerkou vlakem), někdo již o páté ranní, někdo až v noci, ale všichni jsme se šťastně sešli v hotelu Monte Carlo v Milano Marittima, kousek od moře. V úterý už proběhly tréninky. Lodě byly nové, užší, tím ovšem vratší, ale krásně jely, i opěrky pro nohy byly tentokrát naprosto podle našich představ. Malý mix trénoval už dopoledne, které ostatní využili k přípravě… na pláži a ve vlnách Jadranu nebo k návštěvě Ravenny – města mozaik (nádhera!). Odpoledne jsme už seděli v lodích všichni. Holčičí posádku kormidloval Džuzby a zážitkem dne bylo, že neustál obrátku v tempu (prostě jsme zabraly a odstředivá síla byla šílená!:-)) a jako první nedobrovolný plavec okusil slanou vodu kanálu. Škoda, že to Tom nestihl vyfotit!
Ve středu pak všechno začalo doopravdy – na trati 2 km. Nejdřív jely malé lodě. A byl to teda fofr! Posádka v kategorii women skončila 4. (následující den jsme se ale dozvěděly, že jsme oficiálně páté, protože kyjevské Ukrajinky podaly protest, nevíme teda proč, ale byl uznán, odečetli jim 30 sekund !!! a tím se posunuly před nás). Open vybojoval 7. místo a náš malý mix to neuvěřitelně urval a dorazil na 3.místě! Bronz! Pak jsme všichni nasedli do velkého mixu, makali, jak to jen šlo, a dosáhli jsme na 9.místo. Konkurence je fakt brutální, ale i toto umístění je vlastně v top ten. Dobrý! Takže první den – první medaile! Bravurní začátek!
Po ukončení posledního závodu dne následoval zahajovací ceremoniál. Naši klubovou vlajku ve slavnostním průvodu nesli Šárka a Džuzby. Projevy čelných představitelů byly v angličtině, přiměřeně dlouhé, s italskou dynamickou dikcí, takže žádný suchopár! Velmi podařený byl i Lion dance v rytmu bubnů, bubínků a činelů. Vyvrcholením se pak stalo zapálení ohně (téměř olympijského!), který byl instalován ve výši nad stupni vítězů a během tance k němu organizátoři přistavili klasické hliníkové rozkládací schůdky, na travnatém terénu poněkud vratké. Jeden z významných mužů na ně nicméně odvážně vstoupil (vzpomněla jsem si na Bruna Ferrariho z filmu Zvíře, ale ustál to a nevolal, aby ho z toho sundali:-)), schůdky se několikrát povážlivě zhouply, ale oheň byl zapálen. Mistrovství Evropy 2023 bylo oficiálně zahájeno.
Čtvrtek byl ve znamení dvoustovek women a open. Den začal idylicky. Protože jsme startovali ve „druhé směně“, tzn. až po poledni, mohli jsme relaxovat po prvním namáhavém dni u moře a sbírat síly na dnešek. Nějaké jsme evidentně posbírali, protože s ženami jsme postoupily přímo do finále A! A v něm jsme dojely páté. Kluci museli jet opravku a pak celkově skončili sedmí. Ovšem je třeba ještě zmínit zvláštní události, které se odehrály před startem finále. Všichni stáli v marshalingu a čekali na „odbavení“. Čas plynul, slunce se blížilo k západu a pořád se nic nedělo. Pak se začalo špitat, že někdo podal protest (ME v Ravenně – království protestů!). Mělo to být o tom, že Neckardrachen (Německo) nerespektovali pravidla a měli ve velkém i malém openu několik stejných pádlařů. Po hodině čekání ve stále panujícím vedru konečně přišlo rozhodnutí a muži mohli do lodí. Všichni kromě Neckardrachen, kteří zůstali v marshalingu. Vypadali docela v rozpacích, jestli jsme dobře rozuměli, domáhali se informací o tom, proč nejedou a kdo podal protest, ale nikdo se s nimi nechtěl bavit. Až další den jsme se dozvěděli, že z jejich strany bylo vše ok, protože prý před mistrovstvím požádali o výjimku, bylo jim vyhověno (proč?), takže oni jako jediní mohli mít regulérně na velkém i malém openu stejné lidi. Hm, proč tedy jejich tým ten poslední závod nejel? Prý z něho dobrovolně odstoupili (???). A když to bylo předem schválené, tak o čem se ksakru ve věži celou tu hodinu bavili?
Pátek byl mixový. Malé i velké mixy jely dvoustovky. Velký startoval už v osm ráno, takže jsme pro změnu vstávali už v šest, vyfasovali snídaňové balíčky a těšili se na první jízdu. A ta byla úspěšná, postoupili jsme hned do finále A! A v něm jsme vybojovaly 4. místo! Malý mix čekal nekonečně dlouho na startu, než se lodě srovnaly, a v rozjížďce skončil třetí. Škoda, škoda, do finále A postupovaly první dva, takže museli do opravky. Celkově pak dojeli na 11. místě (ale z 22 posádek, takže furt v první polovině!).
Čas mistrovství se pomalu chýlil ke konci, začínala se projevovat únava (nestřídali jsme a ti, kteří jeli i malý mix, to cítili obzvlášť), ale ještě zbývala sobota a pětistovky. Zatím máme jednu medaili, nějakou tu bramboru – a nastává poslední příležitost vydobýt si ještě nějaký kov! V sobotu jsme nastupovali zase až odpoledne, takže jsme mohli relaxovat na pláži. Asi to pomohlo, minimálně naší ženské posádce, protože po zdařilé rozjížďce s postupem do semifinále si pak s velkým nasazením přijela pro třetí místo! Tak skvěle, přece jen další medaile! Open v tradičně velké konkurenci jel opravku, výsledky byly tentokrát nějaké zmatené a měnily se, byly to nervy, než je definitivně potvrdili! Ve výsledku pak naše posádka skončila na 9. místě.
Pětistovky se jely i poslední den, v neděli, kdy se dostaly ke slovu mixy. Zahajovaly ty velké a tentokrát jsme si to střihli i s opravkou. Nakonec z toho bylo 5. místo. Posádka malého mixu odjela rozjížďku, ale bylo zřejmé, že už je toho dost. Kapitán pak po zralé úvaze další pokračování odpískal.
Mistrovství Evropy klubových posádek 2023 v Ravenně skončilo. Zúčastnilo se ho 80 týmů, které vytvořily 47 posádek na malých a 75 na velkých lodích. Co se týče zastoupení z jednotlivých zemí, tak nejvíc klubů reprezentovalo Německo (16), druhá byla hostitelská Itálie (15) a třetí, světe, nebo ne, Evropo, div se, Česká republika (11)! Pro nás je ale tentokrát nejdůležitější a nejradostnější číslo 2, protože si ze země, kde slunce vychází z moře, odvážíme dvě nádherné bronzové medaile. Tak ciao, Ravenno, a snad za rok na mistrovství světa na shledanou!
Autor článku: Miroslava Samotná
Foto: Tomáš Černý
Galerie: ME Ravenna 2023 – Závody
Galerie: ME Ravenna 2023 – Krása na závodišti
DCB25
S PÁDLEM V RUCE A LETADLY NAD HLAVOU
Mistrovství Moravy v Ostrožské Nové Vsi 12. – 13. 8. 2023
Hurá, vrátilo se léto! I když tak moc jsme si to možná ani nepřáli, tváře a ramena některých z nás se zbarvením začaly blížit barvě našich dresů. V teplotách přes 30 °C jsme se dokonce chladili vzpomínkou na minulý víkend, kdy jsme měli soustředění v Jedovnicích, teploty se prudce propadly, téměř nepřetržitě lilo a přidal se ledový vítr, který vytvořil na jindy vlídném rybníku Olšovci nevídané vlnobití. No, tak to tedy v Ostrožské nehrozilo ani náhodou!
Někteří přijeli už v pátek, shuttlebus kyvadlově navážel věci i lidi, Ostrožáci zase vytvořili úžasné zázemí i co se jídla a nápojů týče. Voda v jezeře zvaném Čtverec byla nádherně průzračná, hladina bohatě obójkovaná – co víc si přát! Možná jen ty medaile…
Nás, páteční spáče, probudil autoritativní hlas z amplionu, který nám do spacáků sděloval, že porada kapitánů je za půl hodiny. A tím to všechno začalo. Kapitán byl samozřejmě na místě s předstihem, ostatní členové, kteří tu nenocovali, dorazili taky včas, i když někteří trochu nemocní (že by následky toho Olšovce?). Ať tak či tak, honem proběhnout, rozcvičit, protáhnout, ještě pár panáků, teda těch skákacích, a pak šup šup do lodi.
Začínáme desítkami na 200 m. Nejdřív open. Naši kluci jeli ve druhé rozjížďce, ve které se naplno projevilo, že letošní Mistrovství Moravy je zase mezinárodní. Utkali se tam s maďarským i slovenským týmem. A zejména Maďaři byli opět hodně náročným soupeřem, a to na všech frontách, teda tratích! Cílem projeli jako první a naši si tak museli zajet semíčko, kde zase byli první oni, čímž se probojovali do velkého finále. A tam to urvali tak, že Maďary předjeli a v cíli byli hned za Nymburkem a ONV-BOX, takže třetí!
Dvoustovka čekala hned taky dámskou část našeho týmu. Rozjížďku jsme zvládly dokonale a postoupily jsme do finále A přímo. V něm jsme za sebou nechaly ONV-BOX i Maďarky, protože jsme byly první! Dobrý začátek!
A protože jsme jeli skoro všechno, zbýval ještě malý mix. Tentokrát v poněkud „experimentálním“ obsazení, poněvadž v něm nejeli jako obvykle jen ti nejsilnější. Občas je asi dobře zkusit udělat něco jinak. A nakonec jsme se za malý mix nemuseli ani trochu stydět, protože ve výsledku vybojoval 4.místo za Dunai Sárkányok Vác, ONV-BOX a Hladovými hrochy. Dost dobrý!
Po nich přišel čas dvacítek, tedy standardních lodí. A zase dvoustovka. Pro nás tedy mixová. A hurá, opět přímý postup do grand finále a pro změnu – druhé místo! Hned za Maďary! Jo! Ovšem čas trochu pokročil, odpoledne se zvolna blížilo k večeru a nás ještě čekala kilometrová trať na malých lodích. Dny se už krátí – snad to stihneme ještě za světla!
Na trať s jednou obrátkou jsme postupně vyslali posádky v kategorii open, women a mix. A jak to všechno dopadlo? Open byl pátý, women druhé (přemohly nás Maďarky, za námi dojely ženy z Mondi Štětí a až čtvrté ONV-BOX!). Malý mixík se tentokrát trochu zadrhl a skončil osmý. No, není na každé trati v každé kategorii každý den posvícení…
Končilo se za houstnoucího šera, ještě chvíli a závod by vypadal jako trénink na Půlnočního draka v Horní Cerekvi! Konečně jsme se mohli pořádně najíst, Ostrožáci u grilu už měli sice skoro všechna masíčka dogrilovaná a spotřebovaná, ale za rohem na stánku dělali spolehlivě naprosto nepřekonatelné langoše všeho druhu! A pak přišla diskotéka. Rozsah hudebních žánrů byl velmi široký, zřejmě každý jednotlivec si mohl najít tu svou skladbu. Nevím, kolik nás tam bylo, ale není vyloučeno, že DJ hrál fakt pro každého jednu písničku, protože celá produkce skončila až někdy o půl čtvrté. I my, kteří jsme šli spočinout na své karimatky dřív, jsme si to užili až do konce a zdály se nám velmi rytmické sny.
Ráno zase začalo poradou kapitánů, pochopila jsem, že hlavním bodem byla kompletace startovního pole (zřejmě se počítá s tím, že ne všechny týmy budou po protrsané noci zcela v kondici). S kapitány v zádech jsem si u okénka kupovala snídaňový čaj a rohlík se salámem (skvělý ostrožácký servis!), a tak jsem mohla slyšet pevný hlas našeho kapitána Radima: “My jedeme všechno beze změn!“ A jak řekl, tak se stalo.
Na řadě byla pětistovka, většinou ne úplně oblíbená trať, protože v podstatě dlóóóuhá dvoustovka. A jak jsme se s tím porovnali? Náš dvacítkový mix si vydobyl druhé místo. Hned za maďarským týmem. Třetí byl Sokol Předměřice. Open na malé lodi sice předjel ONV-BOX, ale před něj se dostali Nymburáci a Maďaři. Takže třetí! Kategorií women jsme to trochu dorovnali/y, rychlejší nebyl nikdo! Na druhém místě dojely Maďarky, na třetím Slovenky. A desítkový mix? Makal, bojoval, tvrdil i finišoval, ale tentokrát to stačilo jen na 6. místo.
Poslední tratí byl dvoukilák na dvacítkové lodi. My jsme měli zase postavený mix. Celou dobu to vypadalo nadějně, máme natrénováno, ale ve výsledku nám medailové místo upláchlo o pověstný dračí fousek. Skončili jsme čtvrtí za Dunai Sárkányok Vác, ONV-BOX a RK Dragons. Škoda, škoda.
Tak to bychom měli. Mistrovství Moravy. Jo, nesmíme zapomenout, do závodu se zapojili i naši junioři. Zatím sice nevytvořili samostatnou posádku, ale jsou nadějní! Anička, Nelča P. a Franta zabojovali ve spojeném týmu Kotvy Force a dopadli velmi dobře! Na malé lodi si na tratích 200 m a 500 m vyjeli 3. místa, na 1 kilometru byli čtvrtí. Na standardní lodi ovšem následovalo vítězství, a to na všech tratích! Velká gratulace! (Nutno podotknout, že se Nelča kromě pádlování ještě vysilovala bubnováním našim dospělým posádkám!)
V Dragonclubu tedy máme mistryně Moravy. (Kdyby toto mistrovství nemělo ten mezinárodní rozměr, měli bychom i mistry!) Když jsme v sobotní noci seděli pod hvězdami a pozorovali Perseidy, s každou padající hvězdou jsme si mohli přát, abychom se posouvali dál. V Evropě, protože na začátku září jedeme na Mistrovství Evropy do italské Ravenny, i na republikovém žebříčku, protože Mistrovství republiky v Račicích následuje. Ne že bychom spoléhali jenom na to, pracujeme na sobě, trénujeme, čeká nás další soustředění, ale třeba by ty létavice… Jé, padá hvězda – přej si něco!
Autor článku: Miroslava Samotná
Galerie: Zonerama – Dragonclub Brno – Tomáš Černý
A ZASE DOMA!
BRNĚNSKÝ FESTIVAL DRAČÍCH LODÍ 2023
Další setkání s posádkami dračích lodí se odehrálo 24. června na vodě Prýglu, tedy Brněnské přehrady. A setkání to bylo napříč celým spektrem soutěží dračích lodí, protože tu jely posádky Českého poháru, Fun/Firma i Sport – a do závodu vstoupili i poměrně osudoví junioři.
Ačkoliv byl letos červen hodně horký, den konání Brněnského festivalu dračích lodí byl jediný chladný a i trochu deštivý. Před ním i po něm byl zase hic. Ráno jsme vybíhali ze svých domovů v lehkém mžení a do tašek a batohů jsme přihazovali dresy s dlouhým rukávem a mikiny, které jsme několik týdnů vůbec nepotřebovali. Ach jo!
Když jsme dorazili na Lodní sporty, deštík ustal, ale oblačnost, ze které občas něco spadlo, nás provázela celý den. Stejně intenzívně nás dnem provázela moderátorka, která jela fakt s neskutečným nasazením. Nejen že upozorňovala posádky, kdy a do kterých lodí mají nasedat a hlásila dosažené časy, zvládala i povzbuzovat, vyzývat diváky a posádky na břehu k témuž a příkladně ječet, když celkem jakákoliv posádka projížděla cílem. Někteří z nás uzavírali sázky, v kolik hodin její hlasivky ukončí svou činnost, ale chyba lávky, dáma měla příkladnou hlasovou techniku a skutečně odmluvila celý den. Pravda, odpoledne trochu omezila povzbuzování a jiné přebytečné kudrlinky, ale všechna čest, tato volba se pořádajícím Torrsenům povedla!
A jak se tento den povedl nám? Nó, celkem nám to šlo. Ovšem umístění by vypadalo lépe, kdyby v Přerově nepřišli na nápad nasadit své nové juniory proti dospělým posádkám, „aby si to vyzkoušeli“. A ti velmi disponovaní mlaďoši z Dragon Force dost slušně zamíchali pořadím a dojížděli na medailových místech. Ale sport je sport!
Povzbudit nás k domácí vodě přišli naši přátelé, účastníci tanečních kurzů naší Liudy a podle jasné indicie (krabice skvostných koláčků naservírovaných k našemu stanu) jsme věděli, že přišli i rodiče našeho kapitána – ještě dřív, než jsme je spatřili. Děkujeme! Jeli jsme na desítkových i standardních lodích a dělali jsme všechno pro to, abychom nejen své příznivce nezklamali.
A jak tedy vypadal vlastní závod? Hohó! Na malých lodích na trati 200 m dojel náš open na druhém místě – hned za Dragon Force. Třetí pak byly Žíznivé saně. V závodě na 1 km dosáhl bohužel v silné konkurenci až na 5. místo (první byl opět Dragon Force!). Naše ženská posádka na dvoustovce vybojovala 1. místo před druhým ONV-BOX a třetím (jo!) Dragon Force. Na kiláku nám zlato sice uniklo, tady Přerovačky zabraly a zvítězily, ale my jsme dosáhly hned druhého nejlepšího času a až za námi dorazily ženy z ONV-BOX. Takže při vyhlašování výsledků zmiňované tři posádky nemusely odcházet z pódia a jen si vyměnily místa!
A pak nás čekal velký mix. Na dvoustovce nás sice předstihl ONV-BOX a za ním Dragon Force, ale na třetím místě jsme cílem projeli my! Pak jsme se popasovali s dlouhou tratí na 2 kilometry, a to tak, že jsme ujeli ONV-BOX, kteří zůstali třetí, a vyjeli si stříbrné místo. No, rychlejší než my byli jen – Dragon Force… A hádejte, jak to vypadalo s přesuny dekorovaných posádek na pódiu při vyhlašování této kategorie!
Brněnský festival pro nás skončil jedním zlatem, třemi stříbry a jedním bronzem. Ne všechno vyšlo podle našich představ a oproti loňsku tentokrát náš den neukončil ohňostroj (ale nebereme si to osobně, Ignis Brunensis skončil před naším datem), ale možná takové malé, soukromé, trošku doutnající ohňostroje jsme si odsud odnášeli ve svých duších (srdcích, svalech), abychom je nechali řádně zajiskřit druhý víkend v srpnu na Mistrovství Moravy v Ostrožské Nové Vsi!
Autor článku: Miroslava Samotná
Galerie: Torrsen Sports – Brněnský festival dračích lodí 2023
Galerie: Zonerama – Dragonclub Brno – Tomáš Černý
DRAČÍ POPELENÍ 2023
Další sezóna otevřena, jsme zase v Praze na loděnici KVS Praha a před námi je tradiční zahajovací závod – Dračí POP-el. Je konečně léto, slunce, teplo, prostě paráda! I když vlastně – jak léto, vždyť je teprve 22. duben a vloni jsme skoro ve stejnou dobu na stejném místě bojovali s chladnem, deštěm a sněhem! No, každý rok to může být jinak, tak snad v těch fakt letních teplotách nelehneme popelem!
Popelem – ví se vlastně, proč se tento závod jmenuje Dračí POP-el/popel? Mně to v mých začátcích připadalo docela morbidní, ale pak jsem zjistila, že třeba kanoisti jezdí Memoriál Dr. Karla Popela. A kdo byl tedy ten JUDr. Karel Popel? Muž, který si jako jediný Čech vydobyl nejvýznamnější postavení v Mezinárodní kanoistické federaci, vedl ji v letech 1954 – 1960 ve funkci předsedy ICF a byl pověřen pořádáním hned několika evropských a světových šampionátů. Za zásluhy o rozvoj světové kanoistiky byl pak dokonce odměněn titulem doživotního předsedy ICF. Tak proto!
Kdyby tehdy u nás byly dračí lodě, určitě by se mu líbily. A dnes je tedy na nás zamakat tak, aby se výsledky toho, co na dračích lodích předvedeme, líbily i nám! Máme za sebou zimní přípravu (nejen) v posilovně, kruháče, lednové a březnové testy, minulý víkend dvoudenní soustředění ve vlnách Prýglu. A před sebou „kvasáckou míli“ na malých i standardních lodích na celkem svižně tekoucí Vltavě s pověstnou obrátkou doprava kolem pilíře Barrandovského mostu!
Nejdříve na trať vyrazily malé lodě v kategorii open. Naše mužská posádka se do toho řádně opřela a první medaile této sezóny byla na světě! Zajela třetí nejrychlejší čas po ONV BOX a Dragonteamu Nymburk. Oproti loňsku si sice s Nymburkem vyměnila místa, ale ona taková hozená rukavice zkraje sezóny má taky něco do sebe!
Pak následovala kategorie women. Tam Dragonclub opět obhajoval zlato. Vzteklé a vášnivé (jak jinak!) záběry pádel v rukách dragonclubových žen byly nejsilnější a první místo bylo jejich! Nestačily jim ženy z RK Dragons Jablonec, které skončily druhé, ani ženy z ONV BOX, které cílem projely třetí.
Poté nastala chvíle pro juniory, kteří vytvořili tři posádky, a na zkušenou se do závodu vydali i někteří z těch našich! Výkony a hlavně zápal nové generace dračích lodí s sebou nese naději pro budoucnost tohoto sportu. Jen tak dál, děcka!
A po nich nasedly do lodí posádky v kategorii mix. Tady se našim dařilo lépe než v openu a vyjeli si druhé místo. Lepší byli jen Hladoví hroši CB Dragons. Za naší lodí se pak objevila posádka Mondi Štětí A.
Náš výsledek za malé lodě byl tedy takový… kompletní! Zlato v kategorii women, stříbro v mixu a bronz v openu. Tak dopoledne dobrý!
Malé lodě šly z vody a místo nich byly spuštěny lodě standardní. A vzápětí byla spuštěna taky časomíra pro kategorii mix na velkých lodích. Bojovali jsme ze všech sil, několikrát tvrdili, ale přesto nevybojovali. Předjeli nás ONV BOX, RK Dragons Jablonec a Mondi Štětí. Mondi se vůbec letos dařilo, i v malých lodích všem šlapali na záda, teda na ocasy (dračí) a tam byli dvakrát čtvrtí a jednou třetí. Proslechlo se, že prošli tvrdým soustředěním – a bylo to vidět! Asi netřeba komentovat, co z toho vyplývá pro nás… Ty brambory z mixu nás fakt mrzí.
Nicméně zahájení sezóny celkově dopadlo relativně dobře a prostě se ukázalo, co je třeba zlepšovat. Ostatně další konfrontace bude už za tři týdny ve Žlutých lázních – Pražský festival dračích lodí!
Autor článku: Miroslava Samotná
Galerie: Czech Dragon Boat Association – Česká asociace dračích lodí
RAČICE 2022 – REPUBLIKOVÉ I SVĚTOVÉ !
Račice jsou pro nás každoročně vrcholem sezóny. Letošek byl ale trochu jiný – hlavně v tom, že těch vrcholů bylo tentokrát víc. Tím prvním bylo samozřejmě červencové Mistrovství světa klubových posádek v Sarasotě na Floridě a tím dalším, resp. dalšími dvěma, Račice. Proč dvěma? V Račicích se totiž letos od 1. do 4. září odehrávaly dvě velké události: obvyklé Mistrovství České republiky a zároveň i Mistrovství světa národů, které se mělo uskutečnit už vloni v Kyjevě, z důvodů covidové pandemie bylo zrušeno a přesunulo se v tomto roce k nám, protože Ukrajinu postihla ještě daleko větší rána – nepochopitelná válka.
My jsme samozřejmě přemýšleli, jestli a jak se zapojit i do reprezentace. Přes zvažování možností a obhlížení předepsaných testů jsme se nakonec rozhodli, že do toho půjdeme. Největší zastoupení měl Dragonclub v ženské repre posádce. Spolu s holkama z Kadaně, CB Dragons a Mondi Štětí se naše ženy napočítaly do desítkové lodě v kategorii Senior women. Muži z DCB reprezentovali ve veteránských kategoriích. V kategorii 50+ jsme měli jednoho a ve 40+ dva. Protože „svět“ začínal ve čtvrtek, reprezentanti dorazili do oblasti už ve středu večer. S námi přijel i náš kapitán, který sice na MS nezávodil, ale obětavě se staral o organizační záležitosti, doručení dresů a další spoustu věcí a byl nám po celou dobu obrovskou oporou.
A jak to všechno probíhalo? Těšili jsme se, co nového pozvedne areál ke světovosti – třeba startovní bloky pro fakt pevné starty. No, ty zrovna z nějakého důvodu nebyly, takže kormidelníci i reprezentačních posádek drželi na startu balónek. Možná se divili, ale možná to považovali za místní folklór, o kterém budou doma určitě dlouho vyprávět. V pátek v 19 h se uskutečnilo slavnostní zahájení, které započal projevem v obecně srozumitelné angličtině šéf závodu Petr Klíma Klimbera. Lídři jednotlivých národních týmů pak s vlajkami svých zemí v rukou pronesli před tribunou obsazenou účastníky mistrovství krátké proslovy či provolání – délka a košatost vesměs záležela na míře jejich angličtinových schopností. Tím bylo Mistrovství světa národů 2022 oficiálně zahájeno.
A pak už to frčelo. Labe aréna se rozezněla různými jazyky a rozkvetla barvami reprezentačních dresů zúčastněných zemí. Program závodů měl být vytvořen tak, aby čeští reprezentanti mohli v sobotu a v neděli stíhat i republikové závody. Neklaplo to úplně na pohodu, v republikové části to třeba v jednu chvíli vypadalo tak, že naše loď pojede bez kormidelnice i bubenice, které málem nestihly přeskočit z lodě na loď. Ženská repre posádka měla celý pátek volno a o to hustější pak byl její program v ostatních dnech. (V rámci volného dne se její část vydala na výlet po okolí. Bylo to nakonec docela fajn, běžně na takové věci nebývá čas. A zažily jsme něco pozoruhodného! Na zpáteční cestě, kousek od Labe arény, jsme uviděly užovku, která pohlcovala žábu. Malou užovku a velkou žábu. Trochu morbidní zážitek – ale možná i metafora?)
Na množství medailí, které získala Česká republika, se dost významně podíleli i naši chlapi, kteří jeli ve veteránských posádkách, protože open 50+ má zásluhu na třech z nich: na trati 500 m a 200 m vyjel bronzové medaile a za 2 000 m má stříbrnou! Posádka 40+ jela na dvacítkové lodi a v mixu dosáhla na zlato, a to na všech třech tratích! V kategorii open pak bodovala na dvoustovce a dvoukiláku, kdy získala bronzové medaile. Na trati 500 m obsadila 4.místo. Celkově – krása! Ženská desítka jela v nejobsazenější kategorii proti silným posádkám z Číny, Thajska, Kanady, Íránu a ještě dalším šesti skvělým týmům. Nejlepší umístění měla na pětistovce – pátá, na dvoukiláku pak šestá a na dvoustovce sedmá. Ale na světě, holky!
Nejúspěšnějším národním týmem se stalo Thajsko, které si domů odváželo většinu zlatých medailí. (Thajskou hymnu od té doby umíme zazpívat i slovy:-).) Ale bacha!!! Podle oficiální závěrečné zprávy se na 2. místě co do počtu získaných medailí (11 = jen o tři méně) umístila Česká republika (!!!) .
- Thajsko – 14
- Česká republika -11
- Maďarsko – 7
- Německo – 6, 5. Ukrajina – 3, 6. Írán – 3, 7. Moldávie – 3, 8. Čínské Tchaj-pej -1
V sobotu se do běhu událostí vložily závody Mistrovství republiky. Na ně se v předvečer sjeli s čerstvými silami další členové Dragonclubu, abychom společně nasedli do desítkových i standardních lodí a pokusili se obhájit své loňské výsledky.
Naše kondice byla asi opravdu vypočítaná na americkou Sarasotu a záběr z prodlouženého víkendu se taky určitě projevil. Ale přesto na sebe můžeme být hrdí! V republikové konkurenci jsme bronzoví, stříbrní a zlatí! Ostatně – třeba český král Přemysl Otakar II. byl železný a zlatý. A zatímco on padl na Moravském poli, my jsme na tom račickém nejenže nepadli, ale vybojovali 8 medailí. Na malých lodích, kde se jela dvoustovka a 1 kilometr jsme získali v kategorii women na obou tratích stříbro, v kategorii open bronz na dvoustovce (na kiláku bohužel brambory), malý mix přidal další stříbro z dvoustovky a zlato z kilometru! Velký mix pak doplnil 3 medaile (tam se jela i trať 500 m), dvě stříbrné z dvoustovky a dvoukiláku a zlato z pětistovky. A přičteme-li k tomu i ty repre s naší účastí, odvezli jsme si jich celkem 15!
Autor článku: Miroslava Samotná
Galerie: Czech Dragon Boat Association – Česká asociace dračích lodí
DCB24
DCB23
JAK SE NÁM DAŘILO V OSTROŽSKÉ
Mistrovství Moravy 9. – 10. 7. 2022
Letošní červenec se měl stát opravdu mimořádným. Byl to totiž měsíc, ve kterém se vydáme za oceán na Mistrovství světa klubových posádek v Sarasotě na Floridě! V obou dnech státních svátků v jeho prvním týdnu se proto uskutečnilo soustředění naší „americké“ posádky – velmi vydatné, jak jinak. A hned o dalším víkendu jsme se zúčastnili jako obvykle Mistrovství Moravy v Ostrožské Nové Vsi. Ti, kteří potrénovali na dvoudenním soustředění, ještě neměli zklidněnou tepovku a už sedali v sobotu ráno znovu do lodí:-).
Závod patří do seriálu Českého poháru, ale organizátoři rádi vidí i zahraniční účastníky, a tak tu byla slyšet také slovenština a maďarština. Zejména posádka Dunai Sárkanyi VÁC, medailista ze zahraničních klání, zamotala i zde s medailovými místy. My jsme bojovali na malých lodích v kategoriích women a open a na dvacítkové lodi v mixu. Oba dva dny byly zaplněny programem od rána až do večera. Počasí tentokrát nebylo až tak horké jako obvykle, což bylo pro závody mnohem schůdnější. Tím pádem ubylo i koupajících se, kteří často podceňovali nebezpečí a pletli se do cesty řítícím se dračím lodím. No, jen ta labutí rodinka nereagovala vždy úplně vstřícně a rychle na napomínání moderátora – ale vše se obešlo beze ztrát a zranění.
A jak jsme dopadli? Naše ženská desítka obhajovala své zlaté umístění z předchozí sezóny – a podařilo se ! Opět vyhrála na všech frontách – teda na všech tratích! A ne že by to bylo v už zmiňované konkurenci zadarmo! Muži zabojovali na malém openu a ani v jednom případě neodešli bez medaile: na trati 500 m získali bronz (velmi těsně za předchozím místem), na dvoustovce byli rovněž třetí a na dlouhé trati (1 km) druzí. Velký mix sice jednou vyšel bez medaile, a to ve sprintu na 200 m, byli jsme čtvrtí, ale na dalších (a delších) tratích už zase bodoval: 500 m stříbro, 2 km bronz!
Na pódiu jsme se nejčastěji potkávali s domácí posádkou ONV-BOX a s maďarskými Sárkanyi. Konec sobotních závodů „zpestřil“ déšť, který byl sice předpovídán, ale doufali jsme, že nepřijde. Poznamenal i průběh večerního programu, i když DJ naplnil očekávání svým výběrem hudby, ale křepčících bylo trochu méně než obvykle. Ale je fakt, že jsme tím pádem tentokrát nepociťovali tak bolestně absenci sprch:-).
Tentokrát pro nás byly závody v Ostrožské Nové Vsi nejen Mistrovstvím Moravy, ale i poslední ostrou zkouškou před Mistrovstvím světa v USA, kam odlétáme hned následující pátek. Podle všeho jsme v ní obstáli docela dobře – tak kéž nám forma vydrží i v zámoří!
Autor článku: Miroslava Samotná
Foto: Tomáš Černý
Galerie: Tomáš Černý – Mistrovství Moravy – Ostrožská Nová Ves – 2022
DCB22
DCB21
JAK JSME OBJEVILI AMERIKU
Mistrovství světa klubových posádek, Sarasota-Bradenton, Florida, USA, 18. – 24. července 2022
Už dlouho se o tom mluvilo. Dva covidové roky totiž zrušily všechny předchozí zahraniční akce, kterých jsme se měli a chtěli zúčastnit. Ale tentokrát to klapne. Tentokrát se to mistrovství světa nezruší! Covid ustupuje, my máme vyjetou nominaci… Ale na Floridě? Ty náklady, ty komplikace – půjdeme do toho? Postupně se dala dohromady skupinka, pravda, někteří se asi trochu zadlužili, ale nakonec jsme se napočítali na malou loď. Kromě obvyklých tréninků s celou posádkou třikrát týdně, jsme si přidali ještě celkem tři dny společného soustředění (vedro nevedro, déšť nedéšť) a samozřejmě každý průběžně pracoval na své kondici i sám za sebe, prostě jsme nechtěli nic podcenit.
Po určitých útrapách s letenkami, kdy se nakonec náš tým musel rozdělit na pražskou a vídeňskou skupinu (podle místa odletu), jsme v noci 15. července vyrazili na cestu směr USA – Florida. Fajn, obě skupiny se po jednom přestupu (každá ovšem v jiném místě) šťastně setkaly na letišti v Tampě, domluvená auta v půjčovně na nás taky čekala a po půldruhé hodině jsme dorazili do městečka Venice, které se stalo naším útočištěm po dobu závodů. Odtud jsme to měli na závodiště asi půl hoďky jízdy autem.
V pondělí bylo slavnostní zahájení IDBF Club Crew World Championships v Nathan Branderson Park průvodem vlajkonošů zúčastněných klubů a proslovy významných představitelů kanoistického a dračího světa, které byly střídány udivujícími artistickými vystoupeními zdejší cirkusové školy. Rituálem probuzení draka bylo pak Mistrovství světa klubových posádek oficiálně zahájeno. Do Sarasoty se sjelo téměř 70 klubů z nejrůznějších částí světa. A jaká byla atmosféra? Na závodišti skvělá, všichni byli velmi přátelští, vedle nás ve stanu, kde měly týmy zázemí, jsme sousedili s Kanaďany a Australany, o kousek dál byli Filipínci. No, kromě srdečné atmosféry mezi lidmi byla ta meteorologická – tedy ovzduší – horká, dusná, vlhká, prostě přes 90°F, posílená neutuchající sluneční palbou. Pravda, občas do toho vstoupila bouřka, třeba jako v sobotu v době našeho prvního tréninku, který nám kvůli tomu zrušili. A ne že by déšť přinesl chladivou úlevu, ne, akorát stoupla vlhkost, uf!
A tak jsme si zvykali a postupně se propracovali přes pondělní trénink (hurá, konečně!) k prvnímu závodnímu dni, ke středě 20.7. Začínalo se, pro nás poněkud netradičně, dlouhou tratí, tedy 2 000 metry. Náš favorizovaný mix statečně zabojoval, sledován z vlasti v přímém přenosu. Závod byl snímán kamerami i dronem a přinesl opravdu strhující podívanou. Lodě se dojížděly, došlo k dramatům i penalizacím na obrátkách. A naše posádka si ve světové konkurenci vyjela úžasné třetí místo! Skvěle, skvěle! Obrovská radost! Radost po chvíli umocněná ještě zjištěním, kolik lidí nám fandí! Ohlasy na sociálních sítích byly obrovské, díky!
Ještě jsme měli ve hře open, ale oslabený o sílu jednoho muže, který bohužel nedostal vízum. Tak v openové posádce seděly čtyři ženy a na startu vzbuzovaly výrazy údivu u převážně čistě mužských lodí. No, na medaili open nedosáhl, ale do cíle dojel devátý a za sebou nechal dvě chlapské posádky!
Čtvrtek 21.7. Sprinty. Dvoustovka. Mix. Obhájíme svou započatou pověst medailové posádky? Cílem je dorazit první a postoupit přímo do grand finále. Spolupádlaři z Dragonclubu, kteří zůstali ve vlasti, nám vyjadřují podporu, přicházejí povzbuzení od fanoušků, začínáme mít pocit ještě větší zodpovědnosti. Ale daří se! Sice nervák, ale postupujeme! Vypadá to, že naše síla je ve finiši, kterým jsme překvapili soupeře i v grand finále, a fakt jsme si zopakovali to třetí místo!
Dvoustovku jede následujícího dne i náš “dívčí open“. Opět trochu překvapené pohledy z chlapských lodí (možná jim proběhlo hlavou, že se omylem připletli na start mixu?). Ale navzdory oslabení jsme nakonec dojeli finální jízdu důstojně, v chumlu s ostatními. Sice bez medaile (zase devátí), ale ne bez povšimnutí!
Poslední kategorií, které se chceme zúčastnit, je sobotní pětistovka mixu. Kdybychom předtím nebyli už dvakrát na pódiu, asi bychom byli klidnější. Ale teď? Když mix už dvakrát bodoval, tak sakra potřetí – to už musí! Podpora z domova je neuvěřitelná, závaznost tím pádem taky. Vynervovaní náhradníci na břehu při rozjížďce hulákají a povzbuzují, ale vidí, že umístěním postup nebude, i když finiš byl zase nadějný. Ještě to třeba vyjde na postup časem… A vyšlo! Grand finále přineslo asi největší nervák. Když už máme z předchozích kategorií dvě medaile, tak přece nemůžeme dopadnout hůř! Tolik lidí nás sleduje, tolik lidí nám fandí, tolik lidí nám věří! První část závodu nevypadala úplně nejlíp, ale ten absolutní trhák ve finiši asi nikdo nečekal! Cílem prolétly velmi těsně za sebou čtyři lodě. Bože, jen ať nejsme čtvrtí! Nebyli jsme, i když jen o dračí fousek a v poslední chvíli. V té poslední chvíli, tím skvělým finišem, jsme totiž dali německou posádku, která si většinu trati jela pro medaili. Určitě nejnapínavější zážitek! (Pro naše fanoušky u monitorů možná ještě víc, protože režisér přímého přenosu nepočítal se závěrečným atakem posádky „Dragonclubu Brůnou“, jak nás moderátoři vyslovovali, domníval se zřejmě, že už nezasáhne do boje o medaile, a dopustil, že dron ztratil naši loď na chvíli ze záběru!)
Mistrovství světa v Sarasotě jsme se nakonec zúčastnili jako jediná klubová posádka z České republiky.
S výsledky můžeme být spokojeni, odvážíme si tři bronzové medaile. Zúročili jsme tak důkladnou přípravu jak celé posádky, tak i zodpovědnost každého jednotlivce a samozřejmě promyšlený tréninkový plán a načasování formy. V USA předtím nikdo z nás nebyl, takže jsme opravdu jeli objevovat Ameriku. A nakonec možná Amerika objevila nás!
Tato nelehká cesta by se však neobešla bez finanční či materiální pomoci. Proto patří velké díky všem, kteří nás v cestě za naším snem podpořili.
- Ing. Miloš Rychlý
- Ing. Jan Rychlý
- Jaroslava Křešničková
- Radovan Samotný
- Tereza Voňavková
- Lucie Štýblová
- Petr Kameník
- Ing. Dagmar Trcalová
- Michaela Housková
- Nikola Laichmanová
- Jan Kříž
- Marek Čtvrtníček
Za celý tým děkujeme!
Autor článku: Miroslava Samotná
Foto: Tomáš Černý